2020 rok fortelnosti

V Diakonii si každý rok připomínáme jednu z diakonických hodnot. V roce 2020 přijde na řadu #fortelnost. Budeme mít příležitost myslet nejen na kvalitu naší práce, ale také na naši odbornou připravenost. A snad přijde ke slovu i nadhled a trochu humoru.

V roce #fortelnosti chceme připravit:

  • úvahy a zamyšlení k tématu fortelnosti – nejen pro osobní čtení, ale také pro úvody společných porad a podobných setkání, pravidelně budou vycházet na stránkách Diakonie v rubrice Slovo k zamyšlení a připravují je zaměstnanci a přátelé Diakonie
  • seriál o profesích – na webových stránkách Diakonie, na FB, v Magazínu Pomoc má mnoho tváří budeme přinášet profesní profily a příběhy pracovních pozic v Diakonii
  • pravidelná práce s inovacemi či ocenění Pečovatel/ka roku orámujeme tématem #fortelnost
  • KUFR – online prezentace zajímavých či kuriózních předmětů, které v práci Diakonie používáme, tipovací soutěž spojená s finančním oceněním autorů nejzajímavějších příspěvků - některé věci nám koronarok 2019 odepřel, ale jsou prostě časy, kdy musíme svoji zručnost, um i odbornost soustředit na důležité výzvy :-)

Dbát na kvalitu a odbornost naší práce, posilovat svoji motivaci a kompetence, zvládat zátěžové situace a dobře komunikovat, to v Diakonii znamená pracovat #fortelně.

Zamyšlení k roku fortelnosti publikovaná na stránkách Diakonie:

Filosofem člověk se stane, jen když to dělá fortelně, mně vám to jde nejlíp ve vaně, mně to jde nejlíp v koupelně. Zpívají bratři Ebenové ve své písni Archimedes na CD Tichá domácnost. Kdykoli mluvíme v Diakonii o fortelnosti, vždycky si na tuhle písničku vzpomenu. Připomíná mi, že ač je slovo fortelnost opravdu zvláštní a běžně málo používané, neznamená nic složitého. 
V mojí představě o fortelnosti je nejen řemeslný um a zručnost, ale také nějaký fígl a fištrón. Nechybí ani poctivý přístup a zároveň snaha hledat jednoduchá, účinná a spolehlivá řešení. Fortelnost je mi souhrnný název pro dobrou odbornou připravenost našich zaměstnanců, pro inovativní přístup k práci, ale také pro přístup k práci s nadhledem, jednoduchostí a účelností. A nic z toho není nemožné, skutečnost to dokazuje.
Je to možná trochu podobné, jak zásada Sherlocka Holmese: Je to má stará zásada, že jakmile vyloučíte nemožné, všechno ostatní, co zbude, ať je to jakkoli nepravděpodobné, musí být pravda. Fortelnost v Diakonii je možná. Ukazuje se ve skvělých nových myšlenkách, poctivém pracovním přístupu, dobré odborné připravenosti našich zaměstnanců, v umu zvládat složité podmínky při poskytování služeb, atp.
Věřím, že nejen rok 2020 budeme žít s fortelností a bude nás podpírat, ale taky těšit, povzbuzovat a bavit. Přeji celé Diakonii fortelný rok 2020.


Fortelnost a fíkovník? (Lukáš 13, 6-9) (Magdaléna Trgalová)
Potom jim (Ježíš) pověděl toto podobenství: „Jeden člověk měl na své vinici fíkovník; přišel si pro jeho ovoce, ale nic na něm nenalezl. Řekl vinaři: ‚Hle, už po tři léta přicházím pro ovoce z tohoto fíkovníku a nic nenalézám. Vytni jej! Proč má kazit i tu zem?‘ On mu odpověděl: ‚Pane, ponech ho ještě tento rok, až jej okopám a pohnojím. Snad příště ponese ovoce; jestliže ne, dáš jej porazit‘.“ 
Text o stromu, kterému něco chybí, možná nezní na první přečtení právě povzbudivě. Na fíkovníku mají přece být fíky, a když tu nejsou, ani to na ně nevypadá, něco není v pořádku. Fíkovník bez fíků je jako tělo bez duše, dítě bez rodičů, řemeslník bez zručnosti a lásky ke svému oboru. Něco k sobě jednoduše patří, spolu se pojí, má to být pospolu. Když to tak není, jako by to už přestávalo být tím, čím být má. Zároveň něco k životu potřebujeme, tak abychom mohli spolu dobře žít, abychom nebyli jak tělo bez duše, osiřelé děti, aby nás práce bavila. A já v tomto mini příběhu vidím také povzbuzení a naději.
V podobenství dlouho nic nefunguje, jak by mělo, a pak už je pozdě a jde o všechno. Mohlo by se říci, jako to je s člověkem, který žádný fortel v práci neměl, nepracoval vůbec nebo naopak pracoval příliš mnoho a teď je před výpovědí nebo na pokraji vyhoření. V příběhu se objeví zastánce, správce vinice, a za ten neplodný strom se postaví. Jde mu o něj. Nechce, aby jej podťali. Slibuje, že mu sám zkusí pomoci tím, že jej okope a pohnojí, aby fíkovník našel sílu (znovu) přinášet ovoce. 
Vidíme ve svém životě, třeba tam kde pracujeme, Boží starostlivou péči o nás? A všímáme si, že Pánu Bohu není lhostejná naše úroda? Vidíme kolem sebe lidi, kteří nám mohou být svým přístupem k práci příkladem, vzorem, kteří nás chtějí podpořit? Jsme oporou svým zaměstnancům a vidíme jejich potřeby? Příběh nakonec zůstává otevřený. Přeji nám všem, aby dopadl dobře.

Fortelnost chápu jako schopnost odvést poctivou řemeslnou práci z kvalitního materiálu. Např. zedničinu. Postavit stěnu z poctivě pálených cihel. Dobře položit její základ, odizolovat ji proti vlhkosti. Postavit ji pevnou, rovnou. Použít olovnici a vodováhu. Tvrdě pracovat, až se z toho člověk zapotí. A pak za sebou vidět nějaký výsledek. Když se na takovou stěnu podíváte, tak je Vám jasné, jestli ji dělal někdo, kdo umí.
Ale co s fortelností v Diakonii?! Použití výrazu fortelnost v souvislosti se sociálními službami a speciálním školstvím některé lidi dráždí. Mě ne. Naopak si s odstupem času myslím, že je jako hodnota Diakonie dělá „fortelnost“ větší službu, než by dělala např. vágní „profesionalita“. Představa, že např. dělat pečovatelku může vlastně každý a že k tomu vlastně nepotřebuje nic moc umět, kromě toho, že má dobrý vztah k lidem, je naivní. Jistě, bez onoho dobrého vztahu to nejde, pokud ale chci dobře pečovat dlouhodobě, musím být znalosti a dovednosti lidí „od fochu“.
Musím např. umět komunikovat s lidmi, včetně specifických situací (např. s lidmi s Alzheimerovou chorobou); zvládnout techniky manipulace s lidským tělem při dopomoci s hygienou; umět uklidit domácnost klienta; individuálně plánovat péči tak, aby dopovídala potřebám a přáním klienta; mít orientační smysl a smysl pro odpovědnost (dochvilnost, evidence); musím znát své hranice, umět odpočívat, vypnout. Vlastně toho není vůbec málo, že?! 
Fortelné pečování se tak vlastně od fortelné zedničiny v ledasčem možná liší méně, než by se na první pohled zdálo. Vyžaduje mnoho dovedností a zkušeností, které jsou předpokladem pro dobře odvedenou práci. Vyžaduje také odhodlání, vytrvalost. 
A jak poznáte, že se pečovatelce práce povedla? Zde mají zedníci určitou výhodu. Zeď prostě stojí a má požadované vlastnosti. A co pečovatelka? Často je to zpětná vazba od klientů. Jsou ovšem také situace, kdy veškerá její profesionálně odvedená péče tuto zpětnou vazbu nemá. Toto unést a zpracovat a nenechat se tím odradit patří také k její „fortelnosti“. Ono ostatně i tomu zedníkovi se může občas stát, že za svou dobrou práci se pochvaly nedočká.
Jan Soběslavský

Fortelnost z pohledu pedagoga
Fortelnost, tak těžce znějící slovo, které při snění plyne v tmavé těžké barvě. Nevznáší se, jeho váha mu to nikdy nedovolí.  Snad lze vymezení pojmu lehce nalézt na stránkách Google či Wikipedie, ale co s sebou opravdu nese, je v textu navždy ukryté.

Fortelnost je dlouhodobý proces, který utváří osobnost učitele, která je ovlivněna pedagogickým nadáním, motivací, snahou po vzdělávání a sebevýchově a u pedagoga ve speciálním školství pak jeho dispozice k obětavé a láskyplné pedagogické práci, která vysoko přesahuje povinnost učitele a jeho povinný pracovní čas.  
Fortelnost v sobě ukrývá složku vědomostní – teoretickou – „vím“ zahrnuje odbornou specializaci. Učitel je vybaven teoretickými vědomostmi, pedagogickými i psychologickými poznatky a odbornými znalostmi. Je však také důležitá i složka dovednostní – praktická – „umím“, což představuje vše, co učitel prakticky potřebuje ke své práci. Nepostradatelná je také složka osobnostní - axiologická – „jaký jsem“, která prozrazuje osobní dispozice učitele. Vypovídá o učiteli, jaký je, co chce a jaké hodnoty zastává. Propojením všech tří složek dojde k ideálu fortelného plnohodnotného a profesně dokonale připraveného učitele. 
Fortelnost je soulad a propojení několika malých, ale nepostradatelných dílků, které jeden bez druhého neznamenají téměř nic, a přesto společně splňují podmínku slova fortelnost. Fortelnost je jakýsi synergický efekt, ne kdy 1+1 = 2, ale kdy 1+1 pracovník pro děti vyžadující lásku a péči od srdce je > 2. To je pravé vyjádření slova FORTELNOST!  
…tohle Google nikdy neprozradí…
Magda Kumprechtová

Příběh 1
Je ráno. Sice jsem dnes vstala na první zazvonění, ale nějak se necítím. Nejradši bych ještě spala. Ale vstala jsem. A taky došla do práce. A teď mi začala směna, ale stále se mi ještě moc nechce. Včera jsem vzala děti do plavání, pak měla nepříjemný rozhovor s tchýní a nakonec jsem se ani nestihla moc najíst. Tak jsem šla spát s prázdným žaludkem. A v noci jsem nemohla usnout. Jsem mrzutá. A nechce se mi. A to je horší než kdybych nemohla. Vím, co bych měla, vím, jak, kde a kdy, ale nechce se mi. A to je teprve úterý. A co po mně zase chce tam ten…

Příběh 2
Necítím se dobře. A to je teprve ráno. Včerejší plavání s dětmi mě dost unavilo, a když do toho ještě nespím, je to katastrofa. A celou noc mi kručelo v břiše hladem, ale nechtělo se mi vstávat. Možná na mě něco leze. Chřipek je teď všude dost. A možná jsem jen dlouhodobě unavená, vždyť ani víkend nebyl příliš odpočinkový. Musím na to dát pozor, už se blížím k práci a nechci, aby to na mě bylo znát. Vždyť za to nikdo nemůže. Maximálně možná já. Beru si toho moc. Ano, musím se nějak více zklidnit. Možná více dělat co mě baví. Vlastně mě nejvíc baví práce. Jo, mám ji ráda. Je to tu fajn. Jé, ahoj kolegyně, jak ses dneska vyspala?...

Každé ráno se znovu rozhodujeme, jací dneska budeme. Každé ráno si vybíráme, jak se chceme cítit, a určujeme tak, jaký bude náš život. Každý den dáváme životu jeho smysl. Každý životní smysl nás určuje a utváří náš svět. A svět je pro každého takový, jaký ho kdo chce vidět. Svět není zlý ani dobrý. Ale je náš a máme moc ho proměňovat. Musíme se proto rozhodnout. Znovu a sami. Možná každý den. Jaké si to zkrátka uděláme, takové to bude. Přeji nám proto odvahu udělat sobě i druhým o kousek lepší svět, třeba právě ještě DNES. Nikdo to totiž za nás obvykle neudělá. 

Pomáháme měnit svět k lepšímu: dbáme na kvalitu a odbornost naší práce.
Jiří Vlček


Společně fortelně
Čas někdy přináší výzvy, které nevymyslíte. Když hodnota společenství rámovala v Diakonii rok 2019, bylo nabíledni spojení s oslavou třiceti let od obnovené diakonické práce v Česku. S fortelností pro letošní rok to bylo drobet složitější. S čím spojit odbornost, profesní připravenost a profesionální přístup k práci? A přišel koronavirus. Lepší rok pro připomenutí hodnoty fortelnost jsme si vybrat nemohli.

Kde kdo šije roušky. Pracovníci zastupují své kolegy v jiných službách. Vedoucí a ředitelé krizově plánují či shánějí materiální podporu. Ke slovu přichází zručnost, improvizace a především dobrá připravenost. A Diakonie dál slouží a pomáhá. Zkouškou prochází nejen Diakonie, ale i celá naše společnost. A jednou si budeme moci připomenout, jak fortelně jsme tímto obdobím společně prošli.

V Diakonii se máme o co opřít, dokonce bych si dovolil říct, že máme být na co hrdí: na fortelnost našich zaměstnanců. Za jejich přístup jim náleží poděkování. Jejich přístup je každému živým příkladem fortelnosti. Za takové povzbuzení děkujeme!

 

Karel Čapek v Zahradníkově roku napsal: „Čekal bych, že svátek práce bude vrcholit velebením té lidské šikovnosti a všech fortelů, kterými vládnou, kdo dovedou vzít práci za pravý konec.“ Svátkem práce sice začínal minulý kalendářní měsíc, ale to snad nevadí. Ani snad nevadí, že tento výrok má špetku politického podtextu, kterým Čapek kritizuje zneužívání svátku práce k politické propagaci. Když jde o svátek práce, má jít o práci, o chválu a velebení toho, co práci dělá kvalitní. Líbí se mi, že když Čapek mluví o práci, všímá si šikovnosti a všech fortelů, které staví vedle sebe právě jako to, co je dobré chválit. Slovo fortel mi na tomto místě představuje všechna synonyma k šikovnosti, která z běžné práce dělají tak trochu umění. Jde o tedy o um, zručnost, různé fígle… Zažil jsem to nedávno při výměně pneumatik na letní. Nebyl jsem schopný šroub povolit. A přivolaný kamarád jen obstříkl šroub jakýmsi sprejem, umně na něj udeřil kladivem a pak pomocí prodloužené páky nasazené na klíč šroub povolil. Tomu říkám fortel. 
A podobný fortel zvyšuje i kvalitu práce v sociálních službách. Fortel se nedělá jenom kladivem. Ale třeba zručností umně jezdit na koloběžce, bystře vyplnit statistiky výkonů nebo správně voleným slovem motivovat své zaměstnance k větší spokojenosti. 
Všímejme si fortelů každého z nás kolem sebe a chvalme lidi za ně. Posílíme tak hrdost na naší práci a naši spokojenost v ní. O dobré kvalitě z toho vyvěrající ani nemluvě. 

Prožijte léto fortelně!
Začíná léto a pro mnohé z nás to znamená, že naše pracovní povinnosti alespoň na chvíli vystřídají chvíle prázdnin a dovolených. Na to se většinou všichni docela těšíme. V létě chceme najít víc času pro své blízké, ale i pro sebe. Nevstávat s budíkem, ale vyspat se, přečíst si něco pěkného, chodit na výlety, koupat se, poznávat nová místa a lidi, ale také třeba opravit něco, co se nám porouchalo a během roku na opravu nemáme čas. Mám takový pocit, že to je obvyklý scénář toho, jak si představujeme svou dovolenou.
Jakou spojitost to má s diakonickými hodnotami a s fortelností? Chtělo by se mi odpovědět, že vlastně žádnou. Na dovolené si od pracovních záležitostí přece chceme odpočinout. Jenže potom přijde konec léta, opět se všichni potkáme v práci a vzpomínáme, jaké léto jsme měli. Co všechno z plánovaných věcí jsme stihli, nebo spíš co ne. A konstatujeme, že odpočinek odkládáme na Vánoce.
Jestli si spojujeme dobrou práci s fortelností, co tím vlastně myslíme? Asi něco v tom smyslu, že to musí být důkladně prováděná práce po všech stránkách. Odborně, zručně, spolehlivě, v odpovídající lhůtě a ceně. Tomu se taky říká profesionálně. Jenže víme, že někteří profesionálové mohou být sice velmi šikovní lidi, kteří ale pro jednu věc nestíhají druhou, a tak výsledky jejich práce již tak profesionální nejsou. Taková práce těžko může nést označení fortelná. Měli by se poučit u Jana Amose Komenského, který v knížce Jedno nezbytné, na otázku „Čeho je potřeba k vykonání prací?“ odpovídá „Mít vždycky jeden jistý pevný cíl, a když se jich ukáže víc, podřídit druhotné prvnímu. Kdo honí dva zajíce, nechytí žádného.“ Myslím, že tím velmi dobře vystihuje obsah fortelnosti, o kterou nám jde.
Dovoluji si tedy toto srovnání přenést i na tu naší dovolenou. A tak mám pro vás radu. Prožijte léto bez spěchu a nervozity z toho, že nestihnete všechno, co byste stihnout chtěli. Není to jen laciná rada. Je to podle Komenského. Naplánujte si toho na dovolenou raději méně, ale to prožijte fortelně!
Pěkné léto vám přeje Vladimír Zikmund

V té době, kdy učedníků stále přibývalo, začali si ti z nich, kteří vyrostli mezi Řeky, stěžovat na bratry z židovského prostředí, že se jejich vdovám nedává každodenně spravedlivý díl. A tak apoštolové svolali všechny učedníky a řekli: „Bohu se nebude líbit, jestliže my přestaneme kázat Boží slovo a budeme sloužit při stolech. Bratří, vyberte si proto mezi sebou sedm mužů, o nichž se ví, že jsou plni Ducha a moudrosti, a pověříme je touto službou. My pak budeme i nadále věnovat všechen svůj čas modlitbě a kázání slova.“ Celé shromáždění s tímto návrhem rádo souhlasilo, a tak zvolili Štěpána, který byl plný víry a Ducha svatého, dále Filipa, Prochora, Nikánora, Timóna, Parména a Mikuláše z Antiochie, původem pohana, který přistoupil k židovství. Přivedli je před apoštoly, ti se pomodlili a vložili na ně ruce. Slovo Boží se šířilo a počet učedníků v Jeruzalémě velmi rostl. 

Je to zajímavé jak už prvotní církev prožívala spory. Bratři z řeckého prostředí si stěžují na bratry z židovského prostředí. Věřím, že to bylo i naopak. Prostě ty rozdíly byl zřejmě příliš velké, nesnadno řešitelné a byla tam ještě i přehrada toho rozdílného prostředí. 
Navíc to ukazuje, že lidé jsou ochotní se spíš než nějak v klidu dohodnout a hledat společné řešení, jsou ochotní spíš tak brblat po straně a někam si jít stěžovat na ty druhé, šířit různé klepy a podobně. Bohužel to tak bývává i v církvi i v diakonii. 
Co se s tím dá dělat? Ideální by bylo, kdyby se všichni spolu dokázali bavili na rovinu. Říct si to v klidu z očí do očí bez nějakých zbytečných obezliček. To ale nemáme moc rádi. Taky mi to je nepříjemné, když mi někdo začne říkat, co jsem udělal špatně, co jsem slíbil a nesplnil, na co jsem zapomněl, co jsem řekl, ale říct neměl nebo neřekl co jsem říct měl a tak podobně. Když za mnou někdo takhle přijde, hned se tak nějak napružím a honem vymýšlím omluvu proč to nešlo. A přitom to ani není potřeba. Stačí si vyposlechnout (v klidu) co mi říká ten druhý (v klidu) a popřemýšlet nad tím, zda nemá pravdu. A že bych asi měl, mohl něco na svém jednání změnit.
Tady měli ti dohadující se výhodu, že se mohli obrátit na apoštoly. Jejich autorita byla v té době v církvi taková, že když oni něco rozhodli, pak se všichni podřídili. A tak zvolili sedm diakonů, kteří se měli postarat, aby se spor, neshoda, problém, aby se vyřešili a už neopakoval. Rozdělení kompetencí bychom to pojmenovali dneska. Církev (12 apoštolové) se dál budou starat o kázání evangelia, budou pečovat o duchovní život věřících. Diakonie (7 diakonů) bude mít na starosti pečování o potřebné, starost o nemocné, nemajetné, bolavé. 
Ale když si čtete knihu Skutky apoštolů dál, zjistíte, že tohle rozdělení ale úplně nefungovalo. Apoštolové se starali o chudé a diakoni zase kázali evangelium. A to se mi na tom moc líbí. že to prostě nikdy není tak, jak si to porozdělujeme my lidé. Ano, máme v tom nějaký svůj pořádek - církev káže, diakonie pracuje, pardon slouží. Ale to je pořád ten náš lidský pořádek. Boží pořádek vypadá poněkud jinak. Podle něj by se to mělo spíš různě prolínat a doplňovat a prostupovat, aby to bylo jako jeden organismus. Ne dvě různé lidské organizace, ale jedno tělo jehož hlavou, Pánem, vůdcem je a zůstává sám Ježíš Kristus. A to je cesta, kterou se může a bude šířit Boží slovo. Amen.
Ondřej Pellar


Nebojte se, hle, zvěstuji vám velikou radost, která bude pro všechen lid. Dnes se vám narodil Spasitel, Kristus Pán, v městě Davidově. (Lukášovo evangelium 2,10)
Je fajn, když v životě, navzdory všem jeho zvratům a těžkým okamžikům, zůstávají pevné a jisté body, o které se člověk může opřít. Některé z těchto bodů nezruší nic, ani koronavirus, ani válka. Snad jen člověk sám. Mezi takové pevné a jisté body patří třeba narozeniny. Ať se děje kolem vás, co chce, to, že jedou za rok přijde den, který připomíná, že jste zase o rok starší, to nemůže nic změnit. To je jistota, o kterou se můžete opřít. 
Když člověk v rozechvělé době hledá nějaký pevný bod, může ho najít právě v takových událostech, jako jsou narozeniny. A každý rok si touto dobou připomínáme a slavíme narozeniny Ježíše Krista, prostě Vánoce. Možná letos nebudeme tak moc lítat po nákupech, možná nenavštívíme vánoční trhy a nebudeme popíjet s přáteli svařák ve hloučcích na náměstích. Ale zažít tu zvláštní atmosféru setkání, pamatování na druhé, společenství (třebas i online), to můžeme, o to nás můžeme obrat jedině my sami.
Tak si vezměme k srdci ta biblická slova: nebojte se. Nebojte se užít si adventní a vánoční čas a připomenout si tím, že ačkoli mnoho věcí kolem nás letos „stojí na hlavě“, pořád jsou kolem nás jistoty, které jasně říkají, že žijeme, že máme naději. Vánoce se blíží a jistě přijdou, a my spolu s nimi může bez strachu oslavit a povzbudit i naši naději. 

 

Diakonie tvoří společenství, které v milosrdenství a s nadějí fortelně pomáhá potřebným.