Abraham uvěřil a měl naději, kde už naděje nebylo. (Římanům 4,18)
Naděje je jako světlo svíce: čím větší je tma, tím jasněji světlo svítí a tím více je také potřeba. Takovou nadějí chceme v Diakonii žít i v situacích deziluzí, zklamání a bezradností. S takovou nadějí chceme sloužit.
Naděje není odpovědí na všechna naše proč. Dává nám však dostatek síly, důvěry a odvahy nepropadnout v obtížných situacích rutině a rezignaci. S nadějí očekáváme zlomový okamžik. Aktivně vyhlížíme, kdy přijde pozitivní změna.
Máme naději, že práce s potřebnými, buduje a podporuje lidskost a vzájemné přijímání.