Pomoc se musí dávat i nabízet

Pomoc se musí dávat i nabízet

Setkávám se s milosrdenstvím každý den v práci, v osobním životě, i v životě lidí okolo mě. Věřím, že milosrdenství je vlastně všude. Milosrdenství jsem pocítila od mnoha lidí, moc si toho vážím a mohu přiznat, že jsem je opravdu potřebovala.

Mám sedmiletého syna. Jeho táta mu zemřel, teď tomu bylo šest let. Nebyli jsme manželé, takže nemáme nárok na sirotčí důchod. V téhle těžké situaci bylo důležité otevřít oči a srdce, nebát se a věřit v to, co je správné. Věřit lidem, věřit v sebe i v Boha. Povedlo se, děkuji za to.

Nyní jsem druhým rokem v Diakonii Brno, jeden střípek v té nekonečné diakonické mozaice. Moc si vážím toho, že i já mohu pomáhat a rozdávat milosrdenství všude, kde je potřeba. Odměnou je pro mě pocit lásky. Pomoc se musí dávat a i nabízet, protože většinou ti, co ji potřebují, si neumějí, nebo nemohou o ni z různých důvodů říci. Pomáhejme a nebojme se projevit a i přijmout milosrdenství, soucit.

Vídám jednoho člověka. Je to bezdomovec s vysokoškolským diplomem, mladý člověk, muž. Není alkoholik ani feťák, spíš zbloudilá duše. Moc ráda bych mu chtěla pomoci. Zatím jsem mu nakoupila jídlo za stravenky, plus jsem mu přidala 141 korun, víc jsem bohužel neměla. Když jsem mu podala papírovou tašku s jídlem, otočil se na mě a poděkoval.

Chtěla bych touto cestou získat pomoc pro zmíněného člověka, možnost vrátit ho do života. Zajistit sociálního pracovníka, který by to s ním nevzdal po prvním neúspěchu. Mohu slíbit, že budu pomáhat třeba jako dobrovolnice. Pokud bych vyhrála tuto soutěž, tak celou finanční částku věnuji tomuto muži na jeho uzdravení.

Děkuju za případné nápady a podanou pomoc.

Autor textu: Veronika D., pracovnice přímé péče, Diakonie Brno

Diakonie tvoří společenství, které v milosrdenství a s nadějí fortelně pomáhá potřebným.